Corado má SA 1, ZCH 5, ZVV1. Je Klubový šampión, Český šampión a Český grandšampión.
Tolik strohé údaje, za nimiž je nevyčíslitelně nádherných společných chvil na výstavách i na cvičáku, ale také mnohá setkání s lidmi, se kterými bych se jinak nepotkala a o něž by byl můj život chudší.

Takže několik ohlédnutí:
„Dávno, dávno již tomu, co jsem poprvé se dívala do té milé, vlídné tváře…“. Tato první věta z „Babičky“ mne napadá, když si uvědomím, že letos tomu bude právě 40 let, co jsem se podívala do „tváře“ svého prvního boxera a ten rovnou a bez klepání vstoupil do mého srdce, aby v něm už provždy obsadil obrovské území nejen pro sebe, ale pro všechny příslušníky svého plemene!
Z důvodů stanovených přírodou nemůže člověk zachovat věrnost jednomu psovi, byť to vždy byla má první myšlenka po odchodu milovaného boxera: nechci dalšího, žádný již nebude takový, jiného nebudu moci mít tak ráda… Naštěstí jsem si vždy znovu uvědomila, že v životě to tak prostě chodí a každou radost musíme zaplatit bolestí. A boxer – to je skutečně čirá radost! Ten opravdu svého člověka zarmoutí jen jedinkrát v životě, a to právě tehdy, kdy je nucen, zatím sám, přejít onen pomyslný duhový most… Ale věřím v to, že duše, které se setkaly v lásce, zůstanou spolu navěky, protože láska neumírá, láska je věčná! A láska k boxerům snad ta „nejvěčnější“…
Stále znovu a znovu si uvědomuji, že o „boxerkářích“ bez výjimky platí: „drápkem uvíz, už je chycen ptáček“. Znám mnohé, kteří s boxery žijí ještě déle než já, ale i spousty mladých lidí, (často přemýšlím, proč je mnohem víc „paniček“ než „páníčků“), kteří boxerům doslova propadli. Ráda si listuji jejich webovými stránkami a utvrzuji se v přesvědčení, že speciálně boxeři si umějí „své lidi“ vychovat, že nás prostě činí lepšími, a tím posléze i svému okolí milejšími. Ano, naši učitelé mají mnoho podob a já zastávám názor, že pes patří k těm nejlepším. Učí totiž osobním příkladem, co je to opravdové přátelství, neselhávající věrnost, bezpodmínečná láska.
U příležitosti Coradových narozenin bych zde ráda vzpomenula toho – ty, kdo se nám stali z našeho týmu nejbližšími. A to je Míša Martinů a Baskervill Buddha Tajpan. Říkala jsem mu „taťka Vilda“ Úspěšné rodičovství byla ale jenom jedna z jeho mnoha životních rolí. Dalšími byli například pes záchranář či pes canisterapeut. A což teprve jeho 49 složených zkoušek, 54 krát splněný limit, úspěchy na Atiboxu, Justizově memoriálu, Stříbrném obojku…Jsou jeho obětavou paničkou pečlivě zdokumentovány na www.tajpan.eu . Až se z nich jednomu – jedné, tedy konkrétně mně, hlava točila, protože jsem poznala na vlastní kůži, co poctivého úsilí stojí připravit se i na takovou obyčejnou zkoušku ZVV1! A tak když se náš taťka Vilda ještě ve svém věku kvalifikoval na Atibox 2008 v kategorii IPO3, smekala jsem pomyslný klobouk!
Ale to nejdůležitější: Vilda byl především Pan Boxer! Měl všechny ty úžasné vlastnosti, pro které si většina majitelů boxera pořizuje, ale na mysli mám i něco jiného: něco, co je přesahuje. Když jsem se totiž podívala do Vildových očí, pronikavost a hloubka jeho pohledu mne vždy uchvátila. Když jsem Vildu poznala, bylo mu asi o rok více,než je dnes Coradovi. I ten má již dnes onen hluboký, vědoucí pohled . Nacházím v něm obdobu toho, co odpovídá mé představě duše jako základu lidské existence. Ostatně italský znalec psů, zakladatel Národní ligy na ochranu zvířat, Piero Seanziani, napsal: “ Pes má paměť, vůli, inteligenci a prožívá celou škálu emocí, mezi nimi lásku, oddanost, věrnost, radost, lítost,strach, smutek, zoufalství, hněv, žárlivost, hanbu, pýchu, snění, zvědavost, zmatenost a tak dále.Pes má nejen pouhou duši, ale duši dosti bohatou“. (Enciclopedia del Cane,s.193).
Corado , myslím, zdědil to úplně nejlepší jak od taťky Vildy, tak od své maminky Bey . Myslím, že na podíl matek se vůbec tak trochu zapomíná. Spojení těchto dvou jedinců bylo poté ještě dvakrát zopakováno a výsledkem byl vždy početný (8 – 11), vyrovnaný vrh štěňat, z nichž již mnozí sklízejí veliké úspěchy hlavně „na poli pracovním“. Naposledy to byla naše sestřička z „B“ vrhu – Bru-Comtesa Next of Kin, vítězka Atiboxu 2011 v IPO 1. Ale činí se i nejmladší bráška Cayman Baskervill Next of Kin a další polosourozenci – v kategorii IPO 2 se stal vítězem Atiboxu 2011 bráška Dixon Cindy Box.

Corado má již také řadu nadějných potomků - o nich, stejně jako o sourozencích, viz samostatný odkaz.

No a jeho úplně nejbližší „tým“ nyní představuje nyní již desetiměsíční přírůstek naší rodiny - Xara Z Metaboxu alias Carmela alias Karamelka. Je to vlastně jakýsi můj dárek. Myslím si totiž, že nejen člověku, ale ani psu není dobře samotnému a i ten potřebuje „spřízněnou duši svého druhu“. Také Karamelka má své místo na Coradových stránkách. A za ně moc, moc, moc děkujeme Janě, která je, spolu se svou Madlenkou (Dracula Od Stříbrňáku) také milou a milovanou „členkou“ Coradova týmu.